Září 2006

Léta v Bradavicích 1

30. září 2006 v 20:35 | Tercza |  Léta v Bradavicích
1. kapitolaSeznámení
tak přidávám něco, ale nevím ještě co s toho bude!! tak si užijte četbu , mnoho chyb
" Mamí tak jak to dopadlo" zakřičela dívka , která se řítila ze schodů dolů. Její matka chvíly mlčela ,ale pak jen přikývla.Dívka začala poskakovat po pokoji a řvát samou radostí" Ale tátovi ani muk" zašeptala.
Táta chodíval z práce až okolo 8 večer, a tak se tu radostnou novinku dozvěděl až na večeři." Takže Juli může přestoupit?? A Brumbálovi to nevadí,že ..." ale dál to nedokončil."Musíme hned zítra jet na nákupy "rychle ze sebe vypravil."Tak a jde se spát hned brzy ráno vztáváme máme toho hodně na práci" rozkázala máma a všichni tři si šli lehnout........."Musím usnout, musím usnout " říkala si pro sebe ,celou nedočkavostí nedokázala ani zavřít oči.
Vsávat křičel jí někdo do ucha. Jen se protáhla a šla dolů na snídani."Máš všechno sbaleno?? Zlatíčko." starala se její matka. "Ano mami a neříkej mi tak není mi přece5." odsekla."Tak se běž nachystat a pojedeme", jen přitakala a šla se obléct.
Nasedli do taxíku a uháněli na nádraží. Přijeli jen tak tak, ani né 5minut a přepážka by se bývala zavřela. Juli si začala ve vlaku hledat místo na sezení a její rodiče tam stáli a mávali dokud se vlak nedal do pohybu."
Julie zatím procházela vlak a hledala.Až na jeho konci našla poloprázdné kupé obsazené dívkami v jejím věku, trochu se osmělila a vešla dovnitř" Máte volno?"zeptala se. Chvilku si jí všechny prohlížely ale pak jen ukázaly na volná místa u okna.Začalo to takovým malým interviu jak se jmenuje odkud je kolik je jí a taky" Kde jsi přišla k tolika škrábancům a jizvám??" čekala to a měla už i připravenou odpověď, ale jakoby je to nezajímalo a nečekaly na odpověď. Teď přišla pro Juli ta lepší část ...dívky se začaly představovat.Dívka nejblíže dveřím s černými vlasy až po lopatky se jmenovala Clar, vedle ní seděla její sestra Mary ,byla z nich nejmladší a taky nejmenší."A já sem Lilly " řekla sousedka vedle Julie ,která se jí aspoň zatím líbila nejvíce.Chvíli se vyptávaly na Krásnohůlky , na její bývalou školu a také probíraly co se dělo v létě ,dále kluky, učitelé"Musíme se převléknout" řekla Lilly "Už tam skoro jsme ".S úžasem se dívala na školu,která se stále přibližovala a přibližovala."Je obrovský" zašeptala skoro neslyšitelně.
"No tak Juli pojď nebo tu chceš zůstat sedět??" volala na ni Clar.Vyběhla za nimi a pak jsme pokračovali v cestě ke kočárům."Juli ty ,ale s námi nemůžeš musíš jet na loďkách s prvákama. Tam je Hagrid ...jeď s nimi." řekla Lilly a ukázala mi poloobra obklopeného dětmi.Tak se s nimi rozloučila a šla k loďkám, nasedla a vyrazila vstříc novým zážitkům, které jí budou čekat!
"Dovolte ,abych se přestavila,jsem profesorka mc Gonagalová a vítám vás v Bradavické škole čar a kouzel.Až vejdeme do Velké síně budete zařazeni do 4 kolejí a ty se jmenují Nebelvír,Havraspár,Mrzimor a Zmijozel.A teď mě prosím následujte!"Juli se jen usmívala a pokračovala v davu malých dětí."Až přečtu vaše jméno tak se posadíte sem na stoličku a budete zařazeni".A teď se nedokázala na nic soustředit jen očekávala, kdy na ni přijde řada."Julie Smilová no tak Julie"všude bylo ticho všichni si jí prohlíželi a čekaly na výrok klobouku.Nijak zvlášť nečekala a "Nebelvír" z pravé strany síně se ozval křik a jásot jejich nových spolužáků.V rychlosti vstala ze židle a mířila za svými novými kamarádkami z vlaku."Ahoj holky"pozdravila a přisedla si na volné místo mezi Clar a Lilly ."Prosím uklidněte se .Všechny bych vás rád přivítal znovu tedy některé poprvé v Bradavicích ,dále vám pan Filch opakuje,že vsup do Zapovězeného lesa je bez učitelského sboru velice nebezpečný" domluvil ředitel a všechny přejel pohledem"a teď může začít hostina."Jen to dořekl a na stole se objevily nejrůznější dobroty ,všichni se nacpávali jídlem, vesele si povídali a prohlíželi si nové studentstvo.
***
Remus Lupin velice inteligentní žák se svou partou seděl jen několik míst od Julie a jejich nových kamarádek, aniž by si to uvědomil zadíval se jí do očí.Ale po chvíli si toho všiml a začal po ní jen pomrkávat.Měla velice štíhlounkou postavu ,kterou by jí mohla nejedna mudlovská modelka závidět.Velice husté světle vlasy se jí zlehka vlnily okolo drobného ,ale velice pobledlého obličeje . Nejvíce ho však zaujali její oči ,byli velice tmavé až skoro nepřirozeně ,ale přesto na nich byla poznat upřímnost."Reme tak co, kdy bude úplněk,už se nemůžu dočkat."vychrlil na něj jeho černovlasý kamarád."Neboj už za několik dní. A Siriusi co že se staráš o úplněk když tě většinou hned na začátku roku zajímají holky??" neodpustil si Remus."To víš Náměsíčníku někdo si to umí rozvrhnout i přes prázdniny"uchechtl se."Jo hlavně ten ,který si na poslední chvíli rozmýšlí nad blondýnou nebo že by černovláska??" předstíral zamyšlenost ,teď se chechtala nahlas celá čtveřice až se někteří po nich otáčeli.Když se Remus konečně uklidnil ,zjistil, že nejedny oči jsou na nich se zájmem upřeny. "Jak se těšíte na nový školní rok??"zeptal se chlapec rozčepýřenými vlasy."Já jo a moc" ale víc nešlo slyšet jen mlaskání."A my tady všichni víme na co se Péťa těšil" pokračoval.Petr obtloustlý menší chlapec se jen tázavě podíval na své kamarády, kteří se jen smály ,ale nedělal si z toho hlavu a tak se je usmál a pokračoval v jídle.
***
"Lilly čemu se smějí??" vyzvídala její kamarádka Clar.ta ale jen pokrčila ramenem a dala se do povídání s Julií. "Tak a jaké byli prázdniny? A co vaši jsou mudlové?? "a další otázky , které nestihly ve vlaku.Juli jen poslouchala, ale zrak měla stále upřený na čtveřici, ze zamyšlení ji až probral Lillyin hlas."Juli posloucháš mě??". "Ani ne promiň já jsem jen , co si říkala?" ."To máš jedno, řekneš mi to jindy!".Lilly si teď povšimla,že se dívá na kluky.
"Ten černovlasý co sedí nejblíže k nám ,to je Sirius Black ,ale radím ti nic si sním nezačínej, je to strašnej sukničkář a střídá holky jako ponožky.Ten co sedí naproti němu je James Potter no a on" a teď se do rozhovoru přidala i Clar"On běhá za Lilly jako pejsek a nedá jí chvilku pokoj,ale ta ho nesnáší."dodala a prstem ukázala na mladíka ,který měl na hlavě vrabčí hnízdo."Ten malej světlovlasej co se cpe to je jejich poskok Petr Petigrew " ukazovala na obtloustlého chlapce s blonďatými vlasy."A kdo je tam to?" zeptala se na hocha ,který si jí ještě před chvíli prohlížel.Se zvědavostí si na něj podívala, měl hnědé vlasy a vyzařovala z něj sebedůvěra.
"To je Remus Lupin , vynikající student, nechápu jak se s nimi může bavit ,Potter a Black jsou pěkná kvítka.".Ještě jednou zabruslila pohledem na ty 4 záškodníky a vykračovala si to do nebelvírské věže po boku s Lilly a Clar.

JE DŮLEŽITĚJŠÍ MOC??

30. září 2006 v 11:12 | Tercza
Je důležitější moc ??
je to moje první zveřejněná tvorba a tak chci slyšet co si o ní myslíte....mnoho chyb ...omlouvám se za ně:))
Je důležitější moc??
Je to moje první zveřejněná tvorba a tak chci slyšet co si o ní myslíte....mnoho chyb ...omlouvám se za ně:))
Seděla jsem v prázdném kupé, osamocená jako vždy a zrak jsem měla upřen na okno, za kterým se pohybovala krajina.V tuhle chvíli jsem mohla přemýšlet o mnoha věcech třeba o kamarádech, kterých jsem za svých 6 let strávených v Bradavicích měla tolik, že sem ani nevěděla s kým si mám sednout. ,,Co si to nalhávám, nemám přátele!", napomenula jsem sama sebe, ale tušila jsem že to nebude k ničemu platné.
Žila jsem v mudlovské rodině a očekávala obyčejný život jako u svých pěstounů, ale v mých 11-ti letech jsem jen těžko odolala dopisu, který mi přišel z Bradavic.Ani nevím jestli bych měla smutnit nebo se naopak radovat, vždyť už jen jeden rok a já mohu být od tohoto světa osvobozena.
V hlavě mi, ale nadále přebíhaly myšlenky. .Jsem přeci jedna z nejlepších studentek v ročníku, přeci se všeho jen tak nevzdám, ne jen kvůli samotě, která mě obklopuje celý školní rok ,ale také s nedostatkem porozumění od mých vrstevníků.
Každý to o mě věděl, byla jsem mudlovská šmejdka, která neměla žádné přátelé, jen svou knihovnu. Většina dívek mi ale záviděla vynikající známky a společnost, kterou jsem měla, když už to muselo být. Přemýšlela jsem a pohled jsem měla stále upřený na krajině za oknem.
,,Můžu si přisednout?", zeptal se mě velice dobře známý mužský hlas. Aniž bych se otočila, řekla jsem: ,,klidně". Jak jsem očekávala, Tom se posadil naproti mně. Cítila jsem na sobě jeho pohled a snažila se ho snést, ale dále to nešlo vydržet a tak jsem svůj zrak stočila na něj. Seděl tam velice atraktivní zmijozelský sedmák. Tuhle chvíli by chtěla zažít nejedna jeho obdivovatelka. Ale pro mě to byl pouze můj dětský kamarád, nynější spolužák a člověk, kterému jsem se mohla svěřit.
Posadila jsem se vedle něj a hleděla do těch šedozelených očí. ,,Jsem ráda, že sis na mě udělal čas", usmála jsem se a přátelsky ho políbila na tvář. Začal si mě zkoumavě prohlížet, nikdy mi jeho oči nevěnovali tolik pozornosti jako teď. ,,Na tebe vždycky", usmál se a přisedl si blíž. ,,A jak ses měl o prázdninách"? Konečně odvrátil svůj zrak. ,,Však to znáš, v sirotčinci to není nejlepší…", jeho hlas, ale nezněl moc povzbudivě, tedy ne jako před chvílí. ,,Já vím, kdyby si mě nevzali, tak jsem s tebou". Znělo to jako strašný blábol, ale rozuměli jsme si. Při téhle myšlence se mu oči rozzářili a hned vypadal o něco šťastněji. ,,Víš, že jsem tě ani nepozdravil?", přikývla jsem. Přitáhl si mě k sobě a vášnivě se přisál na mé rty. Nebyla jsem schopná se z toho šoku ani pohnout. Odtáhl se a namísto omluvy nebo vysvětlení zašeptal: ,,promiň už musím, za chvíli jsme na místě". Nebyl čas na to, abych vůbec přemýšlela o tom, co se stalo. Byla jsem zpátky v Bradavicích.
Od toho incidentu jsme s spolu nepromluvili skoro ani slovo, mimo pozdravu. Očekávala jsem sovu, která mě vždy informovala o schůzce s Tomem, ale kde nic tu nic. Pomalu jsem přestávala doufat,že se ještě sejdeme…
Rychlostí světla se zatím blížily vánoční prázdniny, na které jsem jako většina havraspárských studentu zůstávala ve škole. ,,Tery, vstávej jsou Vánoce", zakřičel mi někdo do ucha. Byla to má spolubydlící Judy, se kterou jako jedinou jsem z dívčí populace dokázala vyjit. Dárku tam moc nebylo, jako každý rok oblečení od mých pěstounů, cukroví od Judy a dopis od… Toma. Takže nezapomněl?!Tery, je mi líto, že jsem se neozval dříve, ale měl jsem něco na práci .Jako vždy, stejné místo, úterý 20:00.Tvůj T.R..R..
Měla jsem takovou radost ze setkaní, že jsem celé tři dny čekání nedokázala na nic jiného myslet. ,,Konečně jsem se dočkala", zašeptala jsem úterního rána ještě v posteli. Ale čas jakoby naschvál ne a ne odbít osmou hodinu noční. Ale, přece jsem se však dočkala.
Šla jsem si prohrábnout šatník, ale nic ucházejícího jsem nemohla najít.Nakonec jsem se rozhodla pro obyčejné mudlovské oblečení, taky pro co jinšího. Tmavé rifle okolo mého útlého pasu vypadaly skvostně a k nim černé tílko na ramínkách velice pasovalo. Kaštanové vlasy jsem si nechala pro dnešek rozpuštěné, slabě jsem přejela přes rty leskem a vydala se do sedmého patra. Představila jsem si místnost jako vždy stejnou a vešla dovnitř. Naproti dveřím komnaty nejvyšší potřeby plál v krbu oheň a na krajích stála dvě křesla, k němu otočena. Napravo už seděl Tom a pozoroval plameny. Přiblížila jsem se za křeslo a zakryla mu oči. ,,Jsem rád, že si dorazila a konečně ve správný čas", zašklebil se na mě,no dochvilnost opravdu nepatřila k mým nejsilnějším stránkám, ale on to akceptoval. Nechala jsem ho být a posadila se do vedlejšího křesla. Jen co jsem dosedla, Tom vstal a začal chodit po místnosti. Sledovala jsem každý jeho pohyb, ale on na moje pohledy nereagoval. ,,Děje se něco?", přistoupila jsem blíž a dotkla se jeho ramene. ,,Ne jen já", uchopil mě za zápěstí a přitáhl si mě k sobě. ,,Miluji tě, už dlouho, ale nedokázal jsem ti to říct", sklopil oči a čekal na mou reakci, ale já nebyla schopna ze sebe vypustit hlásku, jen jsem se přihlouple usmála.
To mu nejspíš stačilo, popadl mě do náruče a odnesl na postel, která tu ani ne před vteřinou nebyla. Opatrně mě na ni položil a začal mě znovu líbat. Já neměla nic proti a jeho polibky si vychutnávala.
Byl velice jemný, ale já sem nebyla připravena na to, co přijde. Když mě začal hladit pod tílkem, škubla jsem sebou. Zašklebil se, ale nic neřekl. ,,Promiň já ....já nejsem ještě....nevím jestli k tobě něco cítím kromě přátelství", vykoktala jsem ze sebe první kravinu, která mě napadla. Svraštil obočí a konečně ze mě slezl. ,,Já taky jsem.... nechci na tebe spěchat.....omlouvám se". Nemohla jsem uvěřit vlastním uším, Tom Rojvol Raddle se umí někomu za něco omluvit? Přikývla jsem na souhlas a pohladila ho po tváři. Nechtěla jsem odcházet, ale viděla jsem to jako jediné moudré (možné) řešení. V rychlosti jsem se s ním rozloučila a pospíchala do dívčích ložnic, kde jsem celou noc přemýšlela nad tím, jestli k němu něco cítím.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
S Tomem už jsem chodila více než 5 měsíců, byl to spíš tajný vztah, takový že o něm nikdo neměl ponětí, snad ani ředitel. Vídávali jsme se spolu jen v komnatě nejvyšší potřeby a nebo na večerních procházkách po pozemcích. Do té doby by mě nikdy nenapadlo, že z přátelství se může stát láska.
Neodvratně se blížil konec školního roku, který mi teď ani nepřišel tak strašný, jak jsem si ho představovala před příjezdem. Dalo by se říct, že se přede mnou otevřel nový život, ten který jsem chtěla žít pouze s jediným člověkem.
Slunila jsem se u břehu jezera a přemýšlela. Občas jsem se pohledem zastavila na partičce, sedící pod stromy. Seděla tam šestice, možná jich bylo i víc a mezi nimi Tom. Věděla jsem, že je členem party, spíš vůdcem postrachů školy, dá-li se to tak říct, málo lidí, ale dokázalo jejich vinu, spíš si to nikdo nedovolil.
Další schůzka v komnatě nejvyšší potřeby.Chtěla jsem mu říct o svém tajemství, které bylo nejspíš pravdivé, ale nejdřív schůzka.
Když jsem se mu znovu odevzdala poslední noc strávenou v Bradavicích, čekala jsem nějaké plány do budoucnosti. A taky jsem se dočkala, mluvil o tom jak mě miluje a zeptal se mě jestli se nechci přidat do jeho spolku. Já sem s ním chtěla probrat něco jiného, ale nepřišla na to řeč. Tu noc jsme se pohádali, rozešli a to všechno jen kvůli mě, odmítla jsem .
***
Tohle jsem nechtěl,
ale neměl na výběr.
Prosím odpusť mi,
já to nechtěl.
Už dospělý Tom R. Raddle se skláněl nad tělem, kterému vzal zeleným paprskem smrti život. Nevěděl, co teď bude, ale bylo to jediné řešení. Jeho milovaná i po sedmi letech života, který spolu nestrávili, vypadala nádherně. Ale byla to její chyba. Teď by tu nebyla, kdyby jeho nabídku přijala, ale ona ne, přidala se na stranu nepřítele.
Hlavou mu vířili vzpomínky a nové myšlenky typu: ,,Co bude s mým synem"? Poslední slova, které slyšel byla: ,,postarej se o svého syna Toma".

Mám problém teď

23. září 2006 v 9:08 | Tercza
Tak jak už titulek hlásá mám problém no, takže sem jen tak nepřidám povídku!

jen něco zkouším

15. září 2006 v 20:34 | Tercza
Tak ted´ se nelekejte bude se to tadyk měnit ,ještě sem nestihla přijít na to co se mi libi a tak ....nelekejte se !!!Určitě se zase ozvu a to co nejdřív...Vaše T..

Založení blogu

15. září 2006 v 15:12 | Tercza
Stromeček
Tak jak jste si mohli povšimnout sem si založila vlastní blog.Ještě ani nevim co na něm bude ale asi něco jo!! Jestli se na něho někdo koukne tak sám uvidi.Ještě se ozvu .