Říjen 2006

uVIDÍME!!

29. října 2006 v 8:08 | Tercza
Já sama dobře vím, že se tu spíše objevují články o ničem než povídky a podobně.
Za to se chci omluvit! Ale ani já nemám 30hodinový den, což je občas škoda. Chci vás dnes informovat, našla jsem jeden blog Corny a Jane. Naněmž je velice výborně rozjetá jedna rubrika, která mě velice oslovila. Dala jsem jí vědět a možná získám povolení napsat povídku juchúúú.
Ale zatím to není 100% tak se nesmím moc radovat, ale doufám že se to povede.
Čekala jsem, že za podzimní prázdniny sem něco přibyde, ale opak je pravdou. Můj čas jsem si nedokázala dostatečně naplánovat. Nebyl čas, od čtvrtka jsem tu poprvé teda až na včerejšek -5 minut. Tak se svámi loučím.

Smrt hodně bolívá

18. října 2006 v 17:43 | Tercza |  Smrt hodně bolívá
Smrt hodně bolívá
Jde o zahnání nudy, nevím kdy sepíšu něco nového!!
Byl znatelný podzim, listí měnilo barvu a opouštělo koruny stromů. K večeru už bývalo chladno a oproti létu se dříve zešeřilo. Před pár týdny začal nový školní rok, a tak byla většina z mládeže zaměstnána učením.Někteří se,ale nemohli vyrovnat ze životní ztráty, kterou před nedávnem utrpěli.
Seděla s hlavou zabořenou v dlaních, její rudé vlasy vlály ve větru, směr západu. Nebyla tam sama , vedle ní někdo seděl, ten někdo jí objímal, houpal ve své náruči. Avšak přes dívčiny vlasy mu nebylo vidět do chladné tváře.
Myslela bych si, že jsou šťastným párem, který má problémy,pouze kdyby neseděli na místním hřbitově u hrobu s čerstvými květinami.
Ta dívka plakala a jedinou oporou jí zůstal bývalý blonďatý spolužák. "Ginny, už pojď......je zima. Doma pořádně nejíš, nespíš, jen tu vysedáváš.Vždyť sama víš, že je...." došla mu slova, nevěděl jestli dívka , na které mu tolik záleží porozuměla , ale doufat mohl.
"Ještě chvíli, prosím" ta její slova jako by jen vyklouzla z jejich namodralých rtíků. Avšak její duše křičela žalem , křičela proč?? proč on??.
Věděl to, každou noc poslouchal její vzlyky, každou noc se budila hrůzou ze zážitku,který viděla..... její teď už bývalá láska nehybně ležela na studené zemi, nemohla mu pomoci bylo už příliš pozdě.Viděl to, vše co se odehrálo, ale nemohl nic říct, tolik jí miloval , chtěl jí jen pro sebe.Tohle by vše zkazilo, ne ne nic neprozradit.....
Aniž by si to uvědomoval, dívka mu pěstmi tloukla do hrudi a srdcervoucně plakala nad již už uvedenou ztrátou.Po chvíli však ve své aktivitě přestala,s hlubokým nádechem se beze slov postavila a vyšla směrem kupředu.
Pomalými krůčky došla k náhrobní kamenné desce a se slovy sbohem na ni položila rudou růži.Bez ohlédnutí a pocitu viny odešla se svým doprovodem nazpátek domů, domů k Malfoyovým.

Nevím nevím

12. října 2006 v 17:06 | Tercza
Velice ráda bych sem něco přidala, ale mám podstatně méně času než sem plánovala. Strašně, ani nevím proč ,jsem sem chtěla něco přidat zrovna na pátek 13.tého, ale jak to vidím tak ne! Nestíhám, teda ještě něco psát....ale budu se snažit. Rovnou vám přeju hodně štěstí na tento osudný den, DRŽTE SE:):):).
No ,a protože už kecám a o všem jsem vás informovala, tak končím...příště nashle:)

Co teď!

8. října 2006 v 18:45 | Tercza
Co teď!
je to pouze krátká a z nudy vymyšlená povídka, ale mě se líbí, tak si užíjte četbu!!:)
Chlapec ve věku 11cti let seděl vedle svých nových spolužáků na lavici Nebelvírské koleje, ale nikterak nevypadal šťastně. Zatímco se všichni okolo něj cpali všelijakými dobrotami on seděl bez náznaku života. "Co teď???"
***
Byla noc, na celé ulici se nepohl ani lísteček v koruně stromů, snad to bylo ze strachu snad z bezvětří, které vládlo. A však tato ulice nebyla bez života úplně, v jednom domku číslo 12 se svítilo v pokoji, už bezmála dvě hodiny. Ticho pochvíli bylo ukončeno dětským pláčem, který se dral novorozenci z úst. Porodní bába... nemocniční sestra položila dítě matce na hrudník "Stejně nechápu paní Blacková, proč jste odmítla porod v nemocnici.Ve vašem stavu jsme vám říkali, že hospitalizace bude nejlepší řešení.Ale hlavně, že se dítěti nic nestalo."usmála se. "A teď mě nechejte prosím na pokoji samotnou, brzy dorazí manžel a já mu chci tu novinu oznámit sama." promluvila oslabená žena, ležící na posteli a v ruce svírajíc dítě. Žena v bílém nemocničním rouchu se s pozdravem přemístila zpátky do nemocnice, kam patřila.
***
Dva chlapci seděli naproti sobě a hráli si s barevným míčem. Ten vyšší byl bezesporu o něco starší než jeho bratr, ale veliký věkový rozdíl mezi nimi nepanoval, což bylo zřejmé. "Siriusi pojď sem a nech si bratra hrát."rozkázal hluboký mužský hlas. Chlapec se napřímil a poslušně vyšel za svým otcem do pracovny.
Zavřel dveře a posadil se před pracovní stůl, tak jako vždy poslušně čekal na otcova slova.Už od malička ho učili dobrému vychování a správným mravům, byla to nuda, ale snažil se to tolerovat, to co však netoleroval a ani nedokázal pochopit byla nenávist , kterou cítila jeho rodina k nečistokrevným kouzelníkům.
"Jak víš měl si tu možnost narodit se do starobylého rodu Blacků" a další bla bla, na které při každé příležitosti znovu a znovu poukazoval, starobýlý rod Blacků, cssss!. Ach jakou jsem měl smůlu né štěstí se sem narodit!! "Siriusi co mi tedy odpovíš?" a v otcově tváři se rýsovala jakoby úleva.Za to Sirius se cítil zaskočen, celý otcův výklad nedával pozor, a on chtěl znát odpověď! Pobledlý v obličeji a s nejistotou v duši byl vykázán z pracovny. Chapec běžel do svého pokoje a šťastný se svalil na postel s hlavou plnou myšlenek.
Otec nejspíš věděl, že toto rozhodnutí změní celý jeho život, ale když ne?, když nechci?, co se mnou bude?!
V rodině Blackových nikdy nebyl šťasten, vždy záviděl ostatním dětem lásku a péči jejich matek, kterých se nedočkal. Rodina, jak už to bývá se upnula na nejmladšího člena ,Reguluse maminčina mazánka.
To nebylo vše Sirius se zastával na truc rodině sloužících, kteří měli dostat holí nebo něco víc jen z rozmaru paní domu. Jak to tu nenáviděl, neměl co chtěl a rodina ho postupně zavrhovala.
***
Blížil se první školní den na nové škole, na škole jménem Bradavice.Měl tam prožít 7 let v koleji Zmijozel jako ostatní Blackovi předním. Pro něj se stala myšlenka na přicházející školní rok útěchou, konečně se zbaví svých příbuzných.
Za tu dobu co mu otec nabídl, že ho bude připravovat na post smrtijeda , uplynulo už 5 let. Ta doba nebyla pro toho chlapce nijak dobrá, neshody v rodině se jen více prohlubovali a na jeho hlavu padala vina za vše co se v domácnosti přihodilo. Odmítnutí dělat pánu zla poskoka ,bylo pro Siriuse skoro osudným. Matka se ho několikrát pokusila vyhodit z domu, nazývala ho zrádcem a při každé příležitosti na něho svalovala vinu, za každou maličkost.
Jediným člověkem, se kterým si rozuměl byla jeho sestřenice Andromeda , ta jej dokázala za nepříjemných situací podpořit.
1. září vyšel na nástupiště, kde ho už měla čekat Andromeda. Když nasedal málem nezadržel slzu v oku, jeho rodiče se sním nepřišli rozloučit ani mu negratulovali když dostal dopis. Jen před odjezdem do školy ho vyprovázeli slovy "NEUDĚLEJ NAŠÍ RODINĚ OSTUDU A ZAKAŽDOU CENU MUSÍŠ BÝT PŘIJAT DO ZMIJOZELU, TO JE TVOJE CESTA, TAK JAKO OSTATNÍCH BLACKOVÝCH PŘED TEBOU!"
Cesta byla poměrně zábavná, tedy o mnoho víc než všelijaké večírky, na které musel jako člen rodiny chodit.
Konečně byl tu, stál s ostatními prvňáky v řadě a čekal na vyvolání svého jména"Sirius Black" přečetla postarší čarodějka ze seznamu. Ten se posadil, tak jako ti před ním na obyčejnou stoličku a čekal na verdikt. Verdikt, který měl nad ním vyslovit starý klobouk, ten který mu měl nebo mohl zničit život. Slyšel hlasy ve své hlavě, ale stále neznal kolej, proto stále čekal. "Nebelvír" zakřičel klobouk a nikdo nezačal tleskat, jen sestřenice Andromeda.
***
"Co teď?" zašeptal na lavici obklopen ostatními neznámými spolužáky. Jediné na co teď dokázal myslet bylo ZAKAŽDOU CENU TO MUSÍ BÝT ZMIJOZEL!!

Nový vzhled

8. října 2006 v 13:52 | Tercza
Jak sem vás už upozornila, někde dole ve článcích.... bude se měnit velice často vzhled!! Tedy alespoň než příjdu na něco úžasnýho!! Zatím je tu tenhle a nejspíš bude ,dokud nepříjdu na nějaký nový:)). Už kecám blbosti.... tak ať se vám líbí!

Léta v Bradavicích 2

3. října 2006 v 16:55 | Tercza |  Léta v Bradavicích
2.kapitola Zajímavosti
Tak a tady je pokračování,ale je o dost kratší a nevím kdy se tu objeví další kapitola. Za chyby a překlepy se olouvám!!=@)
"Juli vstávej!!" třepala se mnou Lilly." Jo vzdyť sem vzhůru" protahovala se Julie a s hlasitým zýváním slezla z postele.
"Slečno Smilová, pan ředitel by s vámi velice rád hovořil." pronesla Mc Gonagalová u snídaně. "Ano po snídani se za nim zastavím." odpověděla zdvořile.
Se snídani se nijak zvlášť nezdržovala a šla navštívit nového ředitele. Přišla k chrliči a nic, "Neměla jsem něco říct??" usilovně přemýšlela jestli jí Mc Gonagalová neprozradila heslo."No tak Julie přemýšlej co ti říkala!" napomínala se, až začala ze vzteku dupat nohou."Nechceš pomoct?" zeptal se Remus a usmál se."No víš já ..ředitel se mnou chce mluvit a já tady stojím a nevím heslo a ..." podívala se na něj vypadal pobaveně, ale snažil se nedat nic znát. "Čokoládové žabky" jen to dořekl chrlič odskočil a na jeho miste se objevilo schodiště. Byla tak ráda za jeho pomoc,že mu vlepila pusu na tvář. Když se po ní podíval vybíhala schodiště.
"Slečna Smilová nemýlím-li se" na důkaz porozumění přikývla. "Samozřejmě, ze víte o informováni učitelského sboru včetně mě o vašem stavu. A já vám musím říct, ze to pro mě bude zapeklitá situace tedy prozatím, nevím jak na sebe budete reagovat, když vás nechám na stejném místě." vypadal zamyšleně."Pane mohu se vás zeptat tady je víc vlkodlaku?" "O ano nepovídejte, že jste o tom nebyla informována. No i když o tom ten mladík neví a nejspíš by bylo lepší mu to ani nepovědět, nikdy nevíte."usmál se."Proto jsem rozhodl, že budete vždy o úplňku ve sklepení.A teď můžete odejít." znovu se usmál." Děkuji pane , nashledanou."rozloučila se.
Od začátku školního roku uplynul už nějaký ten den a neodvratně se blížil úplněk cítila na sobe únavu, proto také v poslední době podstatu času prospala. Samozřejmě, že nebyla jediná která v Bradavicích byla vystavena únavě.
***
"Náměsíčníku, zítra je úplněk. A víš já nemůžu přijít jako vždy mám na začátku roku rande." zazubil se na svého kamaráda černovlasý spolužák." Ne dobrý já to nějak přežiju sám, víš Petr a James ti mají školní trest." povzdychl si, nerad trávil úplňky sám. "Promiň já ...už se to nedá změnit, ale přísahám že ostatní budu stát po tvém boku jako tvůj věrný kamarád." " Siriusi ty žvanile jedna, já to zvládnu neboj se." usmál se pobaveně Remus.
Tak ahoj rozloučil se s partou než se všichni rozprchli dělat co měli v plánu.Šel jako před každým úplňkem bezmyšlenkovitě na ošetřovnu za madam Pomfreyovou, ta vsak pro dnešní noc nebyla sama... byla tam s ni ta dívka, které pomohl dostat se za Brumbálem do pracovny. Co teď mam asi dělat ? přemyslel ..Jen se ukážu a hned půjdu jo to bude nejlepší."A pan Lupin víte co máte dělat, tak jako vždy už to znáte.Já musím něco vysvětlit tady slečně Smilové, nashledanou." "Nashledanou"ani nečekal jak to půjde rychle a bezproblémově.
***
Julie následovala madam Pomfreyovou do sklepení, kde už bylo všechno nachystané. " Mate odzvučenou starou učebnu, je to tu docela malé , ale pro vás to bude stačit, tedy apoň doufám.Nashledanou uvidíme se ráno."rozloučila se a odešla z místnosti. Na staré katedře sedělo děvče ve věku 16cti let a čekalo na přeměnu, která se měla co nejdříve dostavit. Cítila jak jejím tělem proniká bolest a jak se začíná měnit na něco odlišného jejímu normálnímu vzhledu.
Ráno se probrala s velkými bolestmi na ošetřovně, ale nebyla jediná která skončila na nemocničním lůžku. Hned vedle ležel ten kluk, co jí zaujal už první školní den.Byl k ní otočen zády ,nejspíš už byl nějakou dobu vzhůru a nechtěl ji rušit ze sladkého spánku. Ale po chvíli mu to nedalo a otočil se "Co se ti stalo?? Že tu ležíš,dnes je přece sobota." "Nic, jen jsem spadla ze schodu! A co ty, jen tak někdo si sem nelehne dobrovolně." usmála se, ale nejspíš ji to zabolelo sykla bolestí. "Já jsem hmmm....spadl jsem z koštěte" vykoktal její zraněný společník.
***
Hmm je docela vtipná, ale to že spadla ze schodů ji nevěřím, jinak kde by přišla k tolika škrábancům. "Je ahoj kluci kde vy se tady berete?" zazubil se na svou partu Remus."To víš Náměsíčníku, přece tě tu nenecháme se unudit" rýpnul si James."I když vidím, že o zábavu máš postaráno" dodal potichu Tichošlápek a podíval se k vedlejší posteli.

Tak co si myslíte

2. října 2006 v 16:14 | Tercza
Ráda bych slyšela váš názor na to jestli mám pokračovat!! A sama dobře vím, že ho jen tak od někoho neuslyším, proto teda ta anketa. :))

1. října 2006 v 15:19 † O mně
JMÉNO:Tereza :)
BYDLIŠTĚ:Olomoucký kraj, bližší určení město Přerov(zapadákov) tím se nikoho nechci dotknout.
VĚK:26.3.1991 Beran:), koza(ovce), sokol, líska,...
OBLÍBENÁ BARVA:na sto procent zelená a pak černá, oranžová...mám je ráda asik všechy až na vyjímky
OBLÍBENÝ FILM:těch je např.Harry Potter, Piráti z Karibiku,X-men....no víte ja jsem na sci-fi nemám moc ráda slaďáky a horory(brrr), ale happyendy můžu =D
ZÁLIBY:věnuji se kreslení (ale u mě žádný zázrak nehledejte),psaní(pouze se o to snažím), taky ráda poslouchám hudbu(snad vše co se dá poslouchat)např. LP, green day, Kelly clarkson, Evanescence..., čtení na blogách a HP, kámoši teď se moc nevidíváme, ale i tak
NEMÁM RÁDA:růžovou, červenou, nafoukaný lidi apod.,špenát - nesnáším se s ním
DOMÁCÍ MAZLÍČKY:nevedu mám pouze o 11 let mladšího bratra Davida. Který mi pochopitelně leze na mozek.Ale kdyby to bylo možné donesu si domů žirafu, třeba ze zoo:D:D!!
OBLÍBENÁ ZVÍŘATA:jak už bylo zmíněno žirafy- krásný zvířata
JEŠTĚ JEDNA VĚC, JSEM NENAPRAVITELNÝ PESIMISTA. ALE OBČAS I OPTIMISTÍM(STRAŠ NÉSLOVO!!)
NĚJAKÝ KONTAKT NA MĚ: icq:260-074-813
email:Tercza2@seznam.cz