moje skvělé leto 13

21. října 2007 v 9:27 | Tercza |  Moje skvělé léto II
Tak jaká jsem?.. (hloupá, naivní a debilní...) ale i takový s námi žijí!
:D:D Tohle je další kapitola, za kterou se možná i toršku stydím, protože kdyby jste si to představili...jak by to bylo asi doopravdy, tak by bylo jasné, že by to vypadalo jinak. Ale už je to napsáno takto. A další věc, ten strašnej název kapitoly, kam já na to chodím? *kroutí hlavou*

13. Už to započalo
"…co s tebou?" povzdechl si hlas u Morganiny hlavy.
Začala se probouzet ze snění, první dávka světla jí téměř na několik vteřin oslepila. "K sakru," začala si zakrývat oči a šklebila se, jak jí z dotěrného světla bolely nenavyklé oči.
"Tak jak vidím, jsi už vzhůru!"
Otočila hlavu za hlasem a setkala se s pohledem krvavých očí. "To je sen?" rozhlídla se po pokoji.
"Není."
Vrhnula po něm pohledem stylu co si dovoluješ? Až tak upřímnej být nemusíš, ale pak jen zakývala hlavou na souhlas. Bylo to takové kývaní, které bylo nepatrné, ale oběma stačilo na pochopení. Její oči jezdili po pokoji a hledali nějaký nedostatek, cokoli, kde by mohla nechat oči. Jenže nic nenašla a on taky nemluvil.
"Kdo jsi?" šeptla, ale nepodívala se na něj. I když se na něj její oči nedívaly, tušila, že neví co sám říct, možná ani co si myslet.
Nastalo ticho, tušila, že skládal slova do věty, ale nebyla si stoprocentně jistá, tak čekala. "Jsem, no jak to říct?.." zase se zamyslel. Jí nezbylo nic jiného než počkat na to, co z něj vypadne. Seděla a začínala se bát, toho co přijde. Měla divné tušení, nevěštící nic dobrého pro její osud. "Jsem tvůj pán," šklebil se podezřele u vyslovení věty. V ten moment jí nedošlo co to říká. A jen co jí to docvaklo vyvalila oči a zůstala na něj zírat neschopná slova. Cítila se jalo by ji někdo přetáhnul palicí přes hlavu i srdce vypovědělo službu a zmohlo se na buch-nic-nic-nic-buch.
"CO?" zařvala a začala pokyvovat hlavou, aby jí to snad lépe myslelo. "A.. A ale počkat, jak můj PÁN? CO JE TOHLE ZA BLBOST?" řvala co mohla a nejraději by ho chytila pod krkem a začala škrtit. Chytila se za hlavu a začala masírovat spánky, bylo toho na ni moc a to ještě nic nevěděla. "Je to vtip?"
"Bohužel není. Vidím to stejně jako ty, nevím co to otce napadlo," hodně vážil slova, nechtěl přijít o krk. "Možná, když se posadíš a probereme to," ukázal na stůl. "Tak to bude lepší." Vstala z postele a posadila se za stůl. Hmm, vysvětluj to by mě zajímalo.
"Čaj? Nebo raději kávu?," nabídl.
"Chci všecko vědět!"
"jasně, asi začnu u sebe. Jmenuju se Samuel a můj otec tě nechal unést. Nevím proč, no a já tě včera dostal jako hračku," řekl to velice rychle a klidně.
Morgana pokývala hlavou. "Zase?" zavrčela a podívala se ke stropu. A hnedka po tom na nechápajícího mladíka."Hele je mi líto, ale já nemám černou barvu kůže a dokud ji mít nebudu, tak ti nohsleda dělat nebudu, takže jako tvůj sluha dávám výpověď. Vyhoď mě, no dělej dej mi padáka, SLYŠÍŠ?" křičela jako histerka, až sklo drnčelo.
"jsi jako on," dal hlavu do dlaní a díval se na ni. Měl něco zvláštního v očích, raději ani nechtěla vědět, co by to mohlo být.
"Hm? Jako KDO?"
"Jako Jaden," zesmutněl, poznala to a raději se už neptala.
Nakonec znovu ukončila mlčení. "Ty jsi ten kluk ze sklepa? Jak si tam byl s tím tvorem?" Přikývl na souhlas. "A můžu se na něco zeptat?" jen s na ni podíval. "Proč jsem tady?"
"Já nevím."
"Jak to, že ne?"
"Prostě to nevím!"
"Dobře," odmlčela se. "Samueli? Vyhodíš mě teda?"
"NE"
Zvedla obočí. "Proč?"
"To nejde, zabil by tě." Zamrazilo ji, zabil? Kdo?"Jo a prosím neříkej mi Samueli, stačí jen Same." Usmál se na ni přátelsky. Ať se snažila sebevíc nedokázala se usmát a pak se cítila strašně slabá a bolela jí hlava. Víc už si nepamatovala.
***
"Je ti dobře?" slyšela hlas z dálky, přišlo jí, že zesiluje.
"Nikdy mi nebylo líp," odsekla a otočila se na druhou stranu postele. "Co tu dělám?" zazívala unaveně po několika málo minutách slovního otravování.
"Omdlela jsi," informovala ji Sam. Chvíli ležela a přemýšlela nad vším. Nakonec se rychle posadila na posteli a začala se rozhlížet. To nebyl sen? Netušila proč, ale měla chuť se smát. Co tohle bylo za život? Nejdřív potká vlkodlaka a zamiluje se, potom lusknutím prstu je houby platná v minulosti. A teďka po návratu do své doby je.. Kde to jsem?
"Pán??" dostala záchvat smíchu a ukazovala prstem na Samuela. Chudák nevěděl co si má myslet, vypadal hodně v šoku.
"Jsi nějaká bledá," dal jí ruku na čelo. "možná by sis měla ještě odpočinout." Morgana začala cítit jak se červená, i když se to vůbec nehodilo, tak si uvědomovala, že se jí ten kluk líbí. Mysli na Remuse, mysli na něho. říkala si, jenže jeho tvář si nemohla v tu ránu vybavit. Zamračila se, tohle se jí vůbec nelíbilo. Ještě k němu začnu něco cítit a můžu to zabalit úplně.
"Jsem v pohodě," odstrčila jeho ruce, které ji cpaly do postele.
"J-jo jo jasně," dostal ze sebe a stáhnul se kus od ní.
Morgana se zatvářila popuzeně a jen tak z legrace nadhodila: "Kdybys nebyl můj pán a já tvoje věrná poddaná, řekla bych, že se mě bojíš. A nejen to máš přímo strach se mě dotknout. Víš, že je to divný?" zvedla obočí, jak pro ni bylo typické v některých chvílích, kdy si nebyla jistá co má čekat.
Samuel se zarazil a zůstal stát jako socha. "Tohle jsem už někde slyšel," zauvažoval na hlas, neuvědomuje si, že byl někdo v jeho přítomnosti.
"Snad po mě nechceš, abych ti po mohla tu záhadu vyřešit." Mrkala na něj Morgana z postele.
"Ty jsi, ale prostořeká holka. Kdo by si myslel, že se tak rychle dostaneš z toho šoku? Navíc, když ti jde o kejhák a ani já sám nevím, co vlastně mám čekat od svého otce. Víš on je takový tajnůstkář."
Hltala každé jeho slovo. "Možná jen nechtěl, aby si byl sám. Víš hodně lidem rodiče pořídí počítač, nebo psa, kočku, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že mu někde ukradli svéprávného člověka. Já přece nejsem žádnej dalmatin!"
"No takhle ti to sluší víc. A dokonce jsem si jistý víc, když po mě řveš, než když si usměvavá, to mi k tobě nesedí."
"Jasně."
Samuel se posadil na okraj postele a začal si ji prohlížet. Jinak než předtím, jako by si chtěl to co vidí na vždy zapamatovat. Jeho pohled na sobě cítila, ale stále nevěděla, co si může dovolit a tak čekala.
"Jsi nervózní? Já ti nic neudělám," na slovo JÁ dal důraz.
Podívala se mu do očí. "Můžu ti věřit?" vždycky se mohla na někoho spolehnout, ale tady a teď. Tam nikdo nebyl, nikdo o kom by věděla, že jí pomůže, podrží a nebo zachrání, kdyby bylo potřeba. A bez pevné půdy pod nohama se žije špatně, někdy nežije vůbec.
"Můžeš," zašeptal a svoji hlavu přiblížil k její.
Dívala se mu do očí až do té doby co se jejich rty setkaly, byla to jen krátká a lehká pusa, ale stále to byl polibek. Když se odtrhl začal se dívat do země a ona na stěnu pokoje, před tím, než se začala smát.
***
Muž seděl za stolem v obrovském křesle zdobeném stříbrem a drahým kamenem. Před ním ležela kniha a on šeptal nápisy napsané v ní.
Ozvalo se zasyčení a v oblaku dýmu před ním stála žena. Stejná jako v Bradavickém hradu, žena v dlouhém černém šatu s rudými vlasy a neživým pohledem. "Co si žádáš tentokrát, můj pane?" uklonila se.
"Chci tě pověřit Ch., abys se postarala o mého budoucího vnuka. Bude to další nástupce tohoto rodu," vstal z křesla a přešel k ženě.
"Ano pane, jak bych mohla neuposlechnout vaši prosbu," sklonila opět hlavu. "Pane, můj vládce, vím, že jsem troufalá, ale co Samuel, není on dalším pokračovatelem?"
"Jsi více než troufalá," zařvala na ni přesná kopie Samuela. "Všichni víme, že není předurčen být dalším. Potřebuje to pevnou ruku a jeho ruce jsou slabé, na to aby dokázaly unést sílu podsvětí. Je slabošský," zasyčel. "Nechápu jak tohle může být můj syn." Sklopil poraženecky hlavu a naznačil ženě, aby odešla. Poté se znovu posadil do křesla a nalil si červeného vína. "Věřím, že mě znovu nezklameš," podíval se do poháru, kde uviděl dvě líbající se siluety.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | Web | 21. října 2007 v 10:12 | Reagovat

Kapitola zas pěkně dlouhá.. :o)

"...co si dovoluješ? Až tak upřímnej být nemusíš..." Tahle věta mě dostala a celkem živě si to dokážu představit.. ^__^

A konečně si se dočkala trochu negativity s mé strany.. Sama o sobě nemám ráda, když mě někdo kritizuje.. o:)

Ta předešlá kapitola se mi zdála lepší, néže by tahle nebyla, ale tamta se mi četla líp.. Tady se mi líbil ten konec, tamto bylo na mě takový moc sladký.. :)

Jinak, těším se na další.. Pořád nevím, jaký tam má Morgana úděl.. o_O

2 Tercza Tercza | 21. října 2007 v 10:16 | Reagovat

tak to se tes...

no onoto nejde poznat?.. sakra, zase vim ja a vy ne..:'( to nenimozny

a me se tvoje kritika libi, mozna kdyby si trosku priostrila a nesetrila me tolik..

3 Veracity Veracity | Web | 21. října 2007 v 10:39 | Reagovat

musím souhlasit s Klárou, že ten konec byl fakt moc sladkej..nebuu říkát, jestli je to dobře nebo špatně, protože záleží na tom, jestli ty jsi chtěla, aby to bylo sladký..

jinak to bylo úžasný :o) a dlouhý :o)

moc se těším na pokračování :o)

4 Tercza Tercza | 21. října 2007 v 11:29 | Reagovat

tak si tech sladkych okamziku uzijte.. byl jen jeden jedinej... X-D a uz mma plan!

5 Klára Klára | Web | 21. října 2007 v 11:41 | Reagovat

To abychom se měli strachovat o hlavní hrdinku, chceš říct? :D

6 Tercza Tercza | 21. října 2007 v 11:56 | Reagovat

:D:D vy delate jako byste me neznali...X-D co tak asi ode me muzete cekat?

je mozny ze pristi kapitola je posledni...

7 Leena Leena | 21. října 2007 v 13:17 | Reagovat

rychle pokráčko ;) jj a sem v tom trochu zamoptaná, chtělo by to trochu vysvětlit kde teď Morgan je ;)

8 Tercza Tercza | 21. října 2007 v 13:33 | Reagovat

to bude asi az v dalsim dile..

popravde autor sam nevo co to pise.. X-D

9 Morgana Ehran Morgana Ehran | 21. října 2007 v 16:55 | Reagovat

no wow... co se to se mnou děje?.)) by jeden neřekl...

páni, je to vázne zajímavé a čtivé, a to i přes hrubky... jsem napnutá jak primeros:))) doufám, že budeš pokračovat rychlejším tempem než já:D

10 Areneis Areneis | Web | 21. října 2007 v 18:16 | Reagovat

pěkná kapitolka :-)

11 Tercza Tercza | 21. října 2007 v 18:21 | Reagovat

Morgan. no jo hrubky.. tech tam ucite je.. jako vzdcky.. takze jeneres a vubec o nich nemluv.. X-D

no ja nevim tedka si dam asiprestavku.. bylo toho moc.. za tak kratkej cas! ;)

Ar. dekuju:)

12 Jajusssh Jajusssh | Web | 24. října 2007 v 12:24 | Reagovat

je to vazne uzasne ;)) a dlhee ;) vazne mas talent na pisanie

13 Tercza Tercza | 24. října 2007 v 14:22 | Reagovat

dekuju.. :)

no postupne zdelsuju.. teda snazim sa!:)

14 Leonyda Leonyda | Web | 26. října 2007 v 16:54 | Reagovat

Teda ty z toho děláš ale drama :-) Jsem zvědavá, co máš za lubem :-) A jsem ráda, že se tu už konečně zobrazujou komenty ;-) Však bylo na čase.

15 Tercza Tercza | 27. října 2007 v 9:43 | Reagovat

jasne.. ze delam ja sem (podezrela postava)

no ja nevim jak s tim pohnout.. nebo vim ale nevim jak to zduvdnit takze jen tak neco nebude..X-D

to by s emi muselo vaznemoc chtit!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama