Kapitola 27

23. května 2009 v 17:43 | Tercza |  V síti
Nenapadá mě co vám napsat k dnešní kapitolem, tudíž bude dneska bez máých obvyklých keců jako vždycky..X-D ale nebojte příště zase něco vymslím.. sorry za chyby..
připomenutí: Sítě osudu jsou spletité. Možná víc, než by se na první pohled mohlo zdát. A duše lidí jsou v obrovských oceánech, které nazýváme světy. Jen jedna osoba může bdít nad mořem a hlídat tak své rybičky a tím je Bůh.....


Kapitola 27
"Pan Elric? První ročník?" usmál se mile muž v obleku. Ed tipoval, že ho vidí prvně, jen přikývnul. "Jeden ze členů učitelské rady mi dával vědět, že jste celkem bystrý hoch. Vím, že je vám teprve 19 let."
"18," opravil ho.
"Omlouvám se 18 let. Máte ještě spoustu času na školu, zde můžete studovat až do svých 30 a potom se zapojíte do práce, ale jako jeden z pracovníků ve výzkumné laboratoři Tokia 5. Snad nejdu pozdě, chtěl bych vám nabídnout práci... Nemusíte samozřejmě příjmout hned, ale sepsal bych s vámi smlouvu. Nemůžu si nechat někoho jako vy uniknout. Je to pro nás i pro vás velká šance," snažil se ho ujišťovat. Ed poslouchal, ale i když se snažil to vnímat šlo to mimo něj. Těch pár minut co odešel od Mustanga byl schopen přemýšlet jen o úkolu. Cítil jak se mu znovu probírá každý nerv v jeho těle, jako by ožíval. Cítil se skvěle a sklesle zároveň, ale hlavní byl ten pocit štěstí.
"Budu o vaší nabídce uvažovat," usmál se Ed. Dokonce to myslel i upřímně.
"Tady vám dám ještě svou vizitku. Můžete se kdykoliv stavit. A pokud by vás omrzela škola," diskrétněji se k němu nahnul," není problém vás i hned zaměstnat. Této škole věřím a zaměstnancům taktéž. A pokud do vás vkládají naděje je to jen dobré znamení," poklepal mu na rameno a zvednul si kufřík ze země. Ed vlastně ani neviděl, že by předtím něco měl sebou.
"Tak pokud dovolíte," podal mu vizitku. "Už vás opustím. A nebojte jsme schopni na vás čekat i do vašich 30ti let," uklonil se. Potom tlesknul a kufřík se jako na povel zmenšil několikrát, jen tak, že byl velký jako malý přívěsek na klíče.
Ed vykulil oči. "Jak jste to?" zašermoval rukama. Tohle bylo jako kouzlo. Ani věda ani jemu známá alchymie.
"V kufru, v kůži jsou zabudované senzory, citlivé na zvuky. Při dostatečném hluku senzory vyšlou povel paprsku, který je tam taktéž uschován, je velký asi jako zrnko rýže a ten pomocí bodů zmenší objem. Velice chytré, díky tomu se dobře uskladňuje," pousmál se.
"aha chápu. Funguje to i naopak?" zajímal se.
"Samozřejmě. Paprsek je tomto oblouku oboustranně použitelný jak pro zmenšení tak i pro zvětšení do původní velikosti. Zajímá vás to?"
Ed pokýval uznale hlavou. "Ano."
"Kdyby jste přijal nabídku, mohl byste sám provádět výzkum na takovýchto věcech. Ne i hned, ale třeba až dokončíte zde svou působnost. Jak jsem řekl máme o vás nesmírný zájem, proto jsme schopni čekat i poměrně dlouho."
"Rozumím."
"Jsem rád, že si tak dobře rozumíme. Jste určitě velice bystrý, jinak by nic profesoři neřekli. Snad budete pro výzkum a vědu další pomocnou silou."
Ed zmáčknul v kapse obálku s fotografií. Jako by mu to jméno Sabrina něco říkalo. Nebo to možná jen bylo z důvodu, že mluvil s tím mužem. Připomínal mu snad někoho?
"Samozřejmě pokud přijmete nabídku, ale to bude jen taková formalita."
"A pojistka, abys se jim neztratil," vyšel z jedné chodby André. Eda překvapilo jak mluvil. Nevypadal zrovna pozitivně naladěn. Muž se zatvářil přísně.
"Co to vyvádíš?" rozhodil rukama, nevšímaje si Edwarda, ten koukal jako vyoraná myš.
"Taky tě zdravím tati."
"André mám tu jednání s možným novým vědcem ve výzkumné laboratoři," usmál se na Eda. Edovi sice jeho úsměvy lezly na nervy, ale neopovrhoval nimi.
"A já se ho snažím chránit. Nezná to, neví co dělat a ty si sem naklušeš s něčím. Navíc s ním potřebuju dost urgentně mluvit," přišlo Edovi, že se z jeho obličeje vytrácela barva a nebo to bylo doopravdy?
"Myslím, že jsi stejně byl na odchodu," nenechal se odbýt ani vražednými pohledy od svého vlastního otce. Sice byl běloch, ale podoba tam byla dosti zřejmá. Měli stejné oči. André nebyl jasný černoch, bylo na něm vidět, že je to míšenec. Měl barevné oči ne jen hnědé nebo jinak tmavé, ale spíš to byla směska několika odstínů modré a hnědé, ve světle vypadaly jako kdyby byly skelné.
"Snad si můžu odejít kdy chci. A nebuď drzý!!"
"To jsi tu jen ty. Snažíš se ho dostat do firmy a proč? Pro dobrý výsledky to nebude? Co s ním máš vymyšleného? Nemysli si, že nevím jak na tom byly ti ostatní co se k vám přidali. Vždycky hezounci co si je zblbnul při představování. S Edem to tak lehce nešlo, co? Ale i tak si čekal, že se ti poddá. Co děláš teďka za výzkum?"
Ed vykulil oči od té nabídky nečekal víc než návrh na práci. Dokonce přemýšlel, že by to zkusil. Tím by se vyhnul problémům ve škole se Sekáči, cítil, že se kolem stahuje nějaká síť.
"Css," dupnul jeho otec a otočil se od nich.
"Promiň. On to tak nemyslel, nevím proč chtěli tebe," pokrčil rameny. A pak se zatvářil podobně jako na tom obědě.
"Co potřebuješ?" vypálil Ed. Bylo mu to jasné, ale netušil proč se trápí.
"Nic.. JE to jen moje věc a nemůžu do toho nikoho tahat," povzdechnul si. Vypadal špatně.
"Chtěl bych ti pomoct, stejně-"
"Nic mi nedlužíš. Udělal bych to pro všechny kámoše, navíc předtím jsme ani neměl možnost zasáhnout, ale teďka už mám. Neber tu nabídku a tu vizitku vyhoď. Když ho uvidíš vyhni se mu. Není to nic pro tebe, chodí jen verbovat, ale je to fajn chlap. A neříkám to protože je to můj vlastní táta. Kdybych ho znal.." povzdechl si.
"Vypadáš děsně," okomentoval jeho stav Ed. Přišlo mu, že i omdlí.
"Né jsem v pohodě jsem přepracovaný. Snažím se toho hodně stíhat. Práce se mi teďka trochu zkomplikovala, ale není to tak špatný. Taky doma je to na ostří nože, sice je vidím jednou do týdne, když se zastavím..jsem ubytovaný na koleji jako ostatní," vysvětloval.
"Nechybí ti?" zajímal se Ed. Mu rodina chyběla. Ne jen ona, ale teďka mu to přišlo nepodstatné. Chtěl mu pomoct, on byl jeho přítel sám ho nazval kamarádem. A nebyl to způsob jak se mu odvděčit, že ho před něčím zachránil. I když před čím asi?
"Občas máma. Táta je fajn, ale nevycházíme spolu moc dobře. Má raději bráchu, je straší a poslušnější. Má prý mozek a někam to dotáhne, ale já jsem k ničemu. Možná to dělá i ta barva pleti, vždycky nás sledovali skrz prsty, protože měli dítě černocha," vypadal že se klidní. Ed byl za to rád. Nechtěl aby se mu složil před očima. Navíc by ani netušil co má v takový daný okamžik dělat. Takže výhoda pro obě strany.
"Vím, že jsem se už nabízel, ale kdybys potřeboval s čímkoliv pomoct obrať se na mě. Jsem ti k dispozici. Nebudu se nabízet hodněkrát," odpovídal zcela vážně Ed.
"Vážne nemám problémy…se kterými by se dalo něco dělat. To jen to přepracování. Víš stěhuju se a končím tady ve škole. Trochu dřív, ale jsem spokojený, stejně se víc nenaučím," mlel. Ale lhal. Ed to poznal. Snažil se to skrývat, ale asi nikdy nelhal dobře, protože tohle byla očividná lež. To jeho chování jak se tvářil jak se potil a ošíval.
"Stěhuješ, vážně?"
"Jasný. Až na druhý konec města. Heleď už půjdu, končí hodina a za chvilku tu bude přeplněno tak ať se ještě mám kam hnout. Zatím.."
"Jasně…zatím," Ed se taky vydal pryč. Ještě měl na práci hodně věcí. A chtěl s tím začít co nejdříve, čím dřív se začne tím dřív se i skončí.
Taky měl pocit, že by dlouho nevydržel čekat. Chtěl to sám, potřeboval vybýt tu přebytečnou energii nashromážděnou uvnitř.
"Nemůžu si dovolit chyby."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 majccca majccca | Web | 24. května 2009 v 17:27 | Reagovat

tak zas po dlouhé době mám první komentář:-D... no co napsat bylo to pěkné ale o proti minule kapitole se tu skoro nic nestalo:-) ale jinak to bylo super:-D.... už se těším na další a dneska nebudu popohánět ať je další páč se na autory nemá vyvíjet nátlak jinak se jím nechce XDXDXD

2 Tercza Tercza | 30. května 2009 v 16:17 | Reagovat

a taky jediny komentar u me tady u tehlekapitoly :(
nestalo nooo.. al etrba v dalsi..az ju napisu jak j napisu X-D
nechce a schvalne nepisou X-D ale tedk anepisu..protoze nejak nemam naladu.. gomene

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama