Červenec 2012

A zase jedno odpoledne

25. července 2012 v 12:31 | Tercza |  A zase...
Povídka je volnějším pokračováním na A zase jedno ráno, které jsem kdysi napsala. Slibovala jsem vám další splácaninu na stejný "pairing"... a proto postavy zůstaly skoro stejné (i když mi ujíždí charaktery), ale mají novou povídku. Ať už se bude líbit nebo nebude je po jedna z mála, co jsem po tak dlouhé době zvládla napsat a hlavně dospat. Ani jsem ji sem nechtěla dávat, ale Wayka mě překecala, když jsem byla u ní na prázdninách. Takže za všechno může ona.
Jinak v povídce se vyskytují spíše náznaky a narážky na homosexuální vztah, které tak nějak nabírají správných barev v incestu, ale kdo si může vybírat! Je krize a tak bereme všechno!

Odjíždím

20. července 2012 v 18:06 | Tercza
Aby jste nebyli o tuto informaci ochuzeni.. na den, dva.. těžko říct délku doby mé nepřítomnosti.. odjíždím.. Sláva mně!
Ale bude to mít možná pozitivní účinky na stránky Tenrai... a nebo aspoňa spisovatelskou dvojici Water, kterou donutí snad má přítomnost dokončit jeden díl Water, který je dlouhodobě rozepsaný.. :-X Nebudeme předbíhat událostem..

Život smysl nedává

17. července 2012 v 21:07 | Tercza
a proto všechno zmačkejme a hoďme do koše!

Problém

9. července 2012 v 11:11 | Tercza
Stejně tak jako mám problém s polypodiophyta, jsem si našla i problém s aves... já je nesnáším.. Oboje by měli zrušit.. to není možné samozřejmě, ale proč já?
Nesnáším zkoušky.. stejně nic nedávám... T_T

Zajímavé

4. července 2012 v 14:07 | Tercza
Zjistila jsem, že první kapitolu k nechvalně otravné povídce V Síti jsem přidala 28.8.2008. Takže to brzo bude 4 roky... co jsem se s tímhle otravou otravovala. A nejhorší na tom je, že jsem nenapsala, co jsem chtěla. Stále málo informací, stále mi to bzučí v hlavě, ale nechci se k tomu vracet. Už jen ten půj pokus o bonusovku V Síti-bonusovka, která dopadla nedokončeně, nestojí za řeč. Jenže, co dělat, když v hlavě mám kraviny a měla bych mít ksicht zaraženej v knížkách a šrotit na zkoušky nebo mě vyhodí ze školy. No co naplat. Hrabe mi ve velkém stylu, ale můžu na sebe být i pyšná, protože jsem na to stejně stálé líp než u zbytku mé rodiny.
Jinak pokud si pamatujete na povídku ODKAZ, tak to nazvěme, že jsem už napsala volné pokračování. Celkem nedávno asi před pár dny, ale nějak není dostatečně doladěné na to, aby byla možnost ho ukázat. Nějak si nejsem jistá, že to co jsme naspala myslím vážně. *skřípe zubama*
Ale i tak uvažuju o svazku jednorázovek (chvilkových zkratů), které by se týkaly těch dvou bratrů z té povídky. Uvidím jak si najdu čas (ehem, ehem), dobře jak se donutím do práce. Ale něco by sem spadnout mohlo, už jen zdůvodu, že ta jednorázovka původně měla být kapitolovkou. Ještě mám pár řádků uložených, ale vhledem k šílenství autorky, se nehodlá samo dopsat. Povídka se zastavila a proto snad apsoň nějaká povídka, která nesouvisí se V Sítí.

Odfrknutí

3. července 2012 v 20:04 | Tercza |  Novinky
"Spokojenost" tak jsem pojmenovala svůj nový vzhled. No nicméně to není zrovna odrazem reality. Příjdu si ještě víc ztracenější než kdy dřív. Říká se, že s věkem by měl přijít i rozum, ale nějak se to minulo u mě účinkem. Čím jsem starší (a nejde to zastavit), tím víc jsem nespokojená. Víc se bojím, víc se skrývám. Nejsem spokojená na žádné strance svého chátrajícího života.
Já jednoduše nechci mít na nic čas a když přeci jen hlavě dovolím, aby se na chvilku zastavila (což není tak těžké) tak jsem moc sama.
Je mi líto, že tato stránka, kterou mám už dost dlouho, hnije. Ona nechátrá, ona hnije. Směje se mi jak jsem neschopná a jak nikdy nikam nedojdu a já s ní souhlasím... už jen z důvodu, že nesnáším svoje psaní. Nechci psát tím stylem, kterým píšu, protože bych si klidně tipla, že to u mě styl bude. Sice nechci, ale mám to blbý. Asi!
Další ironií je, že já nesnáším hory. Nebo spíš všelijaké kopce, nelyžuju a pokud možno ani neholduju turistice. Ať je to věčným vysedáváním na internetu a nebo množstvím prošlapaných bot a hektolitrech potu při výšlapech do kopce, nemám je ráda. Asi to tak zůstane, ale zase na druhou stranu, co vás nadchne víc než pohled pěkně o nějakých pár desítek metrů nahoře. Tam si vydechnete a často si řeknete, že to stálo za to. No já popadám dech ještě pod kopcem, když ho slízám dolů, takže si nic moc neříkám, ale ostatní se tváří spokojeně. X-D
Ať to tu už bude jak bude... třeba se ještě uvidíme u nějakých povídek, poznámek, kapitol o nacházení sebe sama... možná něco přinese zítřek.